Prosím nestrašit! Vyvíjí se má důvěra k životu. Aneb moje malé přání, než přijde Mikuláš.

 

Tak se nám zase blíží to „nevinné“ strašení dětí. Často i ti největší neřádi zapláčou při časté hrozbě unaveného rodiče: „Počkej, čert si tě odnese!“

Hlasuju pro nestrašení dětí.

IMG_3369Někdy mám pocit, že naše civilizace je založena právě na strachu. Zkuste si sami pro sebe prozkoumat, čeho všeho se bojíte. Je to ztráta zaměstnání, které nás vlastně moc nebaví? Je to strach o své blízké? Strach z uprchlíků? Strach z vlastního strachu?
Určitě jich sami doplníte dost… a teď zpátky k dětem. Nechme je vybudovat si důvěru v tento svět. Důvěru v sebe. Posilujme jejich ontologické bezpečí. Ať pevně věří, „že svět, ve kterém se pohybuji, ať sociální, politický či svět každodennosti, je trvalý a smysluplný, rozumím mu, umím se v něm pohybovat, zacházet s ním.“

Zrušme čerty, a obklopme se anděly.

Zítra i kdykoliv jindy.

Barbora Pecháčková Uchytilová

Díky narození syna jsem se rozpomenula na svůj původ a začala tak svou cestu zpět k přirozenosti prostřednictvím neuvěřitelných možností, které nabízí pobyt v lesní školce. Můj příběh si přečtěte zde >>

Komentáře