Veronika Vieweghová: Jak připravovat dnešní děti na povolání budoucnosti je velkým úkolem školství

Od okamžiku, kdy jsem pochopila, že svět lesních školek a škol zcela změní mé dosavadní směrování, je moje nová životní cesta lemována neuvěřitelnými setkáními se zajímavými a inspirativními lidmi. A protože velmi silně vnímám, jak je vzájemné sdílení zkušeností na cestě ke vzdělávání (nejen) vlastních dětí cenné a obohacující pro všechny zúčastněné, ráda se s vámi podělím o střípek jednoho z těchto milých setkání.

S Veronikou nás spojuje nejen společný zájem o komunitní a domácí vzdělávání, ale také kraj pod Brdy, ve kterém obě žijeme. A tak jsem moc ráda, že Veronika přijala mé pozvání na besedu o tom, jaká byla ta její cesta k domácí škole. Pro ty z vás, kteří to k nám máte kousek, tak nabízím tento rozhovor jako návnadu na sobotní  setkání (24. března 2018)v dobříšské čajovně od 18 hodin.

A vy, co jste místně vzdálenější, nechte se inspirovat k nějakému kroku na té vaší cestě ke vzdělávání budoucích generací.

Veroniko, jaká byla vaše motivace pro domácí vzdělávání a kdy jste se do toho pustila?

Chtěla jsem být s dětmi déle doma, nedávalo mi moc smysl ráno je před sedmou hodinou budit, pak jet do školy, po družině vyzvednout, nákup, úkoly, večeře a spát. Vím, že pro mnoho rodičů je to nereálné z mnoha důvodů, ale toto byla moje cesta – chtěla jsem děti a chtěla jsem být se s nimi.

IMG_20171118_091319Jaké byly začátky a jaké emoce s tím byly spojeny, čeho jste se nejvíc bála? 

Začátky byly hodně o strachu a nízkém sebevědomí, že zvládnu naučit děti pořádně číst a psát, zvířátka a vše kolem, byť už před nástupem do školy zvládly první třídu. Takže poprat se se svými vnitřními bubáky a přestat obhajovat naše rozhodnutí před příbuznými a okolím. To mi bralo hodně síly. Zároveň přepnout z role dospělé, která všechno ví a zná, do  role laskavého průvodce životem mých dětí.

Jak se s postupem času vyvíjel váš vztah ke vzdělávání dětí doma? Byla to od začátku jasná volba, nebo jste musela v sobě překonat nějaké překážky?  

Jasná volba to byla od prvního setkání s Ladou, mou kamarádkou, která učila dceru prvním rokem doma. A vývoj byl velký: od přenesení si školy domů, po projektové vyučování. Zároveň jsem se musela naučit stanovovat svoje hranice. Neznamená to, že když chci vzdělávat doma a mít respektující vztah s dětmi, musím se jim podřídit, obětovat a nechat je dělat si, co chtějí. Nastavování hranic a limitů je velkým úkolem dnešních rodičů.

IMG_20170926_140104Jaká je vaše zkušenost s časem, který je potřeba dětem v režimu domácího vzdělávání věnovat? Rodiče si často myslí, že překážkou je to, že nemohou dítěti věnovat například pět hodin denně (jako je tomu ve škole).

  Nám stačila 1-1,5 hodiny, když jsme se učily samy. Po vytvoření malé komunitní školy s deseti dětmi jsme společného času trávili více, ale ne přímo učením, ale hraním, procházkami, návštěvami divadel, galerií, muzeí…

Jak dlouho se domácímu vzdělávání věnujete a jak se za tu dobu změnilo povědomí lidí o tom, proč vzdělávat děti jinak, než je (zatím) běžné?

Domácímu vzdělávání se věnuji téměř 10 let a povědomí se mění velmi rychle, děti jsou jiné. I rodiče jsou jiní, než byli dříve. Uvědomují si význam výchovy a vzdělávání, přemýšlejí o škole, o způsobech výuky, chtějí šťastné a spokojené dítě, jsou si vědomi toho, že pracovní trh, povolání se mění enormně rychle a dnes nevíme, jaká povolání budou za 10-15 let. Jak připravovat dnešní děti na povolání budoucnosti je velkým úkolem školství.wievegova

Máte chuť dozvědět se víc?

Jste srdečně zváni do

Čajovny Dobříš v sobotu 24. března 2018 od 18 do 20 hodin.

Hledáte laskavé komunitní prostředí pro rozkvět svého potomka? Přijďte na zápis do naší lesní školy. Více o nás se dozvíte zde. 

Těšíme se na vás <3

 

Barbora Pecháčková Uchytilová

Díky narození syna jsem se rozpomenula na svůj původ a začala tak svou cestu zpět k přirozenosti prostřednictvím neuvěřitelných možností, které nabízí pobyt v lesní školce. Můj příběh si přečtěte zde >>

Komentáře