Nebouchej! Dyk je živej!

Ví vaše dítě, že strom je ŽIVÝ?

KrásIMG_1219né nedělní odpoledne nás vyhnalo do lesa. Byla nás partička dospělých a okolo poskakující děti držely podobný směr. Znáte to, chvíli jsou tam, otočím se a zase už jsou někde jinde. V jednu chvíli stojí čtyřletá holčička u stromu s mým čtyřletým učitelem. Holčička buší do stromu klackem až to břinká. Můj učitel ji vezme za ruku trestající strom a říká:

„Nebouchej do něj, vždyť je živej! Bolí ho to!“

Holčička překvapeně zastaví pohyb a a s údivem říká:

„Nene, strom není živej, že ne?!“,

obrátí se na svou osmiletou sestru s nadějí v hlase. Ta však potvrdí učitelova slova. Holčičku to evidentně zarazí. Celá tahle mikrohistorka mě vede k zamyšlení nad tím, jak daleko jsme se jako lidstvo dostali.  Jak bude vypadat svět, který budou obývat lidé neuvědomující si své přirozené propojení se vším živým? Připadá mi, že „lesní“ děti vnímají toto propojení s přírodou velmi přirozeně.

Učím se to od nich.

Když se mi podaří naladit na tu krásu kolem, rozhostí se ve mně jemná pulsující radost, utiší se myšlenky neustále bušící do hlavy, pocítím silně, že nejsem sama, pocítím propojení všeho. Ale uvědomím si také zodpovědnost, kterou má každý jednotlivec za celek. Každý náš čin, ale i myšlenka ovlivní celek. Snažím si to stále uvědomovat a tedy konat a myslet vědomě. Tedy v prvé řadě v souladu sama se sebou a následně v souladu se vším, s čím jsem propojená.

A když už jsem v minulém článku zmínila vědce, zmíním je i teď. Existuje celá řada studií, které dokazují, že obezita, deprese a další problémy jsou spojeny s nedostatkem času stráveného v přírodě. Nazývají to

 „nature deficit disorder“, neboli syndrom odcizení přírodě.

Autorem tohoto výrazu je americký novinář Richard Louv, který se tímto tématem zabývá ve své knize Poslední dítě v lesích. Pokud je na vás lesní školka takzvaně „moc“, nevadí, choďte s dětmi zkrátka ven, kdykoliv jen můžete.

Pozorujte je, jak se v přírodě pohybují, čeho si všímají. A pak zaměřte svou pozornost na sebe, na svoje myšlenky, na svoje tělo. Uvolněte je a nalaďte se na tu krásu kolem. Protože ta krása, kterou vidíte je i uvnitř každého z nás.

Barbora Pecháčková Uchytilová

Díky narození syna jsem se rozpomenula na svůj původ a začala tak svou cestu zpět k přirozenosti prostřednictvím neuvěřitelných možností, které nabízí pobyt v lesní školce. Můj příběh si přečtěte zde >>

Komentáře