„Vy svědčení“ aneb zpráva o stavu mé existence

Stojím frontu na vstup do bazénového komplexu, který je spojený se stadionem na bruslení, a oči se mi zastaví na plakátku, který hlásá:

„Odměna za vysvědčení – vezměte vaše děti bruslit k nám na stadion“

A moje myšlenky už se rozbíhají. Odměna za co? Za to, že musím každý den chodit do školy, kde dělám, co po mně chtějí dospělí. Nemám na výběr. Někdy to dělám ráda, někdy ne. Nikdo se mě většinou neptá, jak a co bych chtěla dělat já. A tak dělám více či méně to, co po mně chtějí. Jednou za půl roku dostanu za mé „dělání“ jakési potvrzení, že to dělám a jak. Hm.

IMG-20180131-WA0004My dospělí tomu říkáme vnější motivace.

Zkouším si představit, jak by vypadala zpráva někoho z mého okolí o tom, jak a co dělá:

Takže vaření odhaduju tak zhruba na dostatečné. Tedy za čtyři. Aha, znamení od pana známkujícího, že bych měla víc přidat? Dobře, ale proč? Dostanu víc přidáno na nákup? Budu si moct jít v sobotu zabruslit? Co tam máme dál.

Tak třeba péče o dítě. Řekněme za dva. Chvalitebné. Nebo že by chvály hodné? Oh! To jsem ale šikovná! Chlapeček chodí pěkně upravený (ehm, to jsem nevybrala dobrý příklad, chlapeček chodí většinou s prominutím jako prase. Chodí totiž do lesní školy), má každý den přichystanou svačinu, večer mu i vyprávím pohádky. Ok. Ale stále je co zlepšovat, na konci roku by to mohla být už jednička. Ale teď už přituhuje.

Další předmět je podnikání. A tady přichází hodně zajímavý rozscestník. Pokud je známkujícím nějaký personifikovaný úřad, je to za jedna. Ano, úřední papíry mám v pořádku (pokud se ptáte na papíry na hlavu, ty zatím nemám). Pokud bude známkovat moje souputnice, parťačka a také zaměstnankyně v jednom, obávám se, že je to za pět. Nojo. Za tu úžasnou práci, kterou ve škole každý den odvádí, je hodnocená mzdou.. a teď jak bych to srovnala s tím, co nám říkali ve škole. Aha, tak třeba mzdou metaře. A pokud budou známkovat fejsbůkoví okukovatelé, snad by mě mohli ohodnotit aspoň na trojku (aspoň některý moje posty vypadaj kůl. Nebo ne?!). Takže. Co teď? Kde je v těch známkách prostor pro kreativní individualitu na straně hodnotitele?

No nic. Už těch příkladů nechám. Věřím, že jste pochopili, co tím myslím. Opravdu je nutné, abychom děti hodnotili?! Je to něco, co je dovede k lepšímu životu? Moje vlastní zkušenost ze základní školy: Jedničkářka. Proč? Nejdřív to šlo nějak samo a pak už jsem potřebovala tu odměnu v podobě biče. Za mých mladých let měla pančelka ještě kouzelné razítko, na kterém kromě biče dominovala pěkně upravená dlouhovláska s pionýrským šátkem!  Oh! Co bych za to ještě udělala, aby se ta červená krasavice objevila v mém sešitě! A jak mě to poučilo do života? Pořád se snažím, jak nejlíp umím. Opravdu. Pořád. Ve všem.  Přesto, přicházejí nejen jedničky a pionýrky, ale i pěkné facky, řezance a kopance. Sakra.IMG_20180131_094545

Co je špatně??!

Nojo. Je mi už čtyřicet. Už jsem na ledacos přišla. Třeba na to, že právě tohle je život. Život sám nás vede a učí. A učí co? Jak být pilnou studentkou? Ne. Jak být člověkem. Jak využít na maximum svůj osobní potenciál a přispět tak k vědomějšímu, radostnějšímu a propojenějšímu světu. Takže co, potřebujeme děti známkovat?

Přemýšlely jsme se Šárkou (naší užasnou lesní školní hlavní průvodkyní světem vzdělávacím) nad tím, zda vysvědčení našim školákům vůbec předávat. Došly jsme k tomu, že to pro naše děti není nic, co by nějakým zásadním způsobem obohatilo jejich svět. Jenže pak se Šárka pustila s vervou a otevřeným srdcem do psaní našeho slovního hodnocení  a já po jeho přečtení vyměkla. Totiž rozplakala jsem se. Mě to prostě neuvěřitelně dojalo. Ale dojalo mě to ve smyslu mých vlastních životních zápisů, které si v sobě nesu, ale které není už dle mého potřeba předávat další generaci. Došly jsme k tomu, že jde o zprávu především pro rodiče. Aby věděli, jak to máme.  Ze stejného důvodu to píšu i sem. Abyste vy, rodiče, kteří prošli klasickým vzdělávacím systémem, zažili pocit vřelého přijetí, které známky nemohou odhalit.  Zároveň zde můžete vidět, že přestože v naší škole nemáme předměty tak, jak je znáte ze školy, na oficiálním výstupu se naše radosti, které denně prožíváme v jednom balíčku, dají označit tak, jak káže zákon 🙂  A právě pro vás sem dávám možnost nahlédnout do toho, jak vidíme my, průvodci Jiříkovým časem, jeho růst:

 

„Milý Jiříku,

v tomto pololetí prvního školního roku ses seznamoval s novým prostředím, novým kolektivem ve škole i na anglické farmě, také s novým okolím, přírodou kolem naší školy, učil ses naslouchat hlasům lesa i luk, pozorovat živočichy i rostliny tam žijící, chovat se ohleduplně ke všemu živému kolem nás. Bytí v přírodě a společné hry s kamarády Tě velmi baví, vždy jsi do nich zcela ponořen.

Respektuješ pravidla v naší škole a upozorňuješ i ostatní na jejich dodržování, k lidem okolo sebe se vždy chováš velmi přátelsky a laskavě. Pokud se někomu něco nedaří, jsi jeden z prvních, kdo přijde s nápadem a pomocí. Intenzivně a citlivě vnímáš, co se kolem Tebe děje. Rád se zapojuješ do společného sdílení při ranním i závěrečném kruhu.

Většinu času ve škole pracuješ soustředěně, v čase přestávek a školní družiny rád tvoříš originální věci a hračky z různých materiálů (auto z dřevěných prkýnek, papírová auta, dřevěnou dráhu a garáže a jiné nápady…). Pečlivě dodržuješ svou službu a úkoly s ní spojené. O své věci se většinou dokážeš včas postarat – boty dáváš při příchodu na své místo, přezouváš se, bundu na věšák. Pojďme společně posunout ještě úklid v osobní truhličce – ať jsou vždy sešity a další potřebné pomůcky přehledně uloženy.

IMG-20180131-WA0016V Českém jazyce se seznamuješ s velkými tiskacími písmeny, učíš se je psát a číst. Chvílemi se stávalo, že jsi některá písmena zrcadlově převracel, teď už umíš většinu správně pojmenovat, vyhledat (také v přírodě a ve věcech kolem nás) a zapsat. V sešitě pracuješ vždy pečlivě a trpělivě, snažíš se psát všechna písmena stejně velká, je více a více vidět jistota v jednotlivých tazích. U stolu většinou správně sedíš, učíš se správnému úchopu tužky/pastelky/bločku a uvolňuješ si zápěstí. Dokážeš se soustředit na vyprávěné příběhy a pohádky, jsi sám od sebe aktivní při jejich převypravování. Dokážeš přidat vlastní názor.

V Matematice ses seznámil s římskými číslicemi od I do X, dokážeš zapisovat a číst arabské číslice od 1 do 20. Porovnáváš velikosti čísel, doplňuješ chybějící číslo v řadě. Umíš používat znaménka <, >, =, +, -. Začal jsi řešit jednoduché slovní úlohy. Dokážeš rytmicky pracovat s různými číselnými řadami. Počítat tam i zpět, tlesknout, dupnout či udělat tichou pauzu na každou druhou nebo třetí číslici. Víš, které číslice patří k hodinám a jak jsou uspořádány na ciferníku, určíš jistě celou hodinu a půl. V geometrii dokážeš pojmenovat jednotlivé geometrické tvary a spočítat, kolik mají vrcholů a stran.

V Kreslení forem jsi zvládl znázorňovat přímku i oblouk různými způsoby – chůzí na zemi, dopředu i zpět, kreslením do vzduchu, do písku, nakonec i jedním souvislým tahem na velký papír (sešit A4). Vyzkoušel jsi, že z těchto dvou základních forem lze utvářet mnoho dalších zajímavých tvarů. Od přímek a vlnovek ses dostal ke čtverci, obdélníku, trojúhelníku, kruhu, spirále. Víš, jak používat barvy – začínáš od nejsvětlejší, formu krásně jedním opakujícím se tahem upevníš a zviditelníš, nakonec zvýrazníš barvou, která je Ti právě milá. Kombinace různých barev Tě těší.

V Anglickém jazyce umíš pozdravit, spolupracovat podle pokynů, vyjmenovat 4 zvířata a rostliny, pracovat s pojmy velký, malý, nahoru, dolu, dívka, chlapec, počítat od 1 do 10, vyjmenuješ některé barvy, baví Tě hrát si společně a zpívat písničky, také vyrábět. Zpočátku jsi měl z pokynů v anglickém jazyce trošku strach, že nerozumíš, ale postupem času se vše zlepšilo a díky přátelskému prostředí lektorky a celé anglické farmy je Tvůj vztah k angličtině kladnější.

V předmětu Člověk a svět dokážeš vyjmenovat jednotlivé měsíce, jak jdou po sobě, zazpívat o nich písničku. Rozpoznáš alespoň 4 stromy podle kůry, listů i plodů. Rozpoznáš různé druhy živočichů, víš, jaké prostředí je pro ně přirozené. Umíš se postarat o zraněného živočicha, víš, na koho se obrátit. Pomohl jsi zachránit zraněného ptáčka. Znáš základní pravidla bezpečného chování na silnici a při přecházení. Víš, jak se chovat v přírodě i ve velkém městě. Víš, jak jednat s cizími lidmi a proč. Dokážeš vyprávět příběh některých svátečních dní v kalendáři a vysvětlit, proč ten den slavíme.

V Hudební výchově se seznamuješ s různými rytmy a využíváš k tomu své tělo i některé nástroje (dřívka, chrastítka, triangl a jiné). Začínáš se učit hře na pentatonickou flétnu, víš, jak ji správně uchopit, jak správně stát, jak do vhodně a libozvučně pustit svůj dech. Víš, že je to nástroj dřevěný a dechový. Znáš i jiné nástroje, například strunné. Při společném zpěvu a pohybových aktivitách se vždy aktivně zapojuješ. Na flétnu zahraješ tón h¹ a d². I mimo školu sis vybral hru na další hudební nástroj – housle – je to velmi odvážný krok a přeji Ti, ať se Ti daří trénovat hru s radostí a tu pak předávat dál, svým posluchačům.

Ve Výtvarné výchově umíš prožívat práci s jednotlivými barvami, správně držíš a používáš štětec i akvarelové barvy, pozorně nasloucháš příběhu pro jednotlivé barvy a dokážeš prožitek přenést na velké plátno, které je využito celé. Ve Tvém malování se vždy odehrává kouzelný příběh. Prostor kolem sebe vždy po skončení práce uklízíš a věci vracíš čisté na své místo.

 Ruční práce patřily mnohdy k těm náročnějším hodinám, pracoval jsi s vlnou, naučil ses pletení na prstech, po prvních krůčcích, kdy jsme pracovali společně s pomocí dospělého, jsi zvládl velmi rychle plést řetězy samostatně. Poznáváš, jak pracovat s jehlicemi, učíš se základní držení a první oka. Při práci jsi velmi trpělivý, snažíš se postupovat kupředu, mnohdy samostatně. IMG_20171214_085918Tvou trpělivost a odvahu zkoušet velmi oceňuji. Dařila se Ti také práce s jiným materiálem (papírové řetězy, svícen ze skla a průhledného papíru, vánoční strom).

 V Tělesné výchově jsi rád hrál různé hry, honičky, vyzkoušel jsi švihadlo, skoky na dlouhém švihadle ve spolupráci s ostatními a podbíhání pod švihadlem. Učil ses, jak švihadlo použít samostatně, jak se odrážet od země, jak točit zápěstím, jak dlouhé má být švihadlo podle výšky Tvého těla. Zvládl jsi úspěšně první pokusy přeskoku vpřed. Zimní hry a aktivity patří mezi Tvé oblíbené, absolvoval jsi několik hodin bruslení na zimním stadionu, samostatně a s radostí jsi zvládl základní prvky – pohyb vpřed, zastavit, zvednout se z kleku, aktivně ses účastnil her a honiček přímo na ledě. Ve skupině dokážeš spolupracovat.

 Přeji Ti, abys měl stále ze své odvážné, originální a trpělivé práce radost a dále byl tak kamarádským a laskavým člověkem.

S láskou tvé průvodkyně životem Šárka a Bára“

 Tak co vy na to? Budu moc ráda, pokud se podělíte o své životní zkušenosti. Třeba jak moc vás v životě vaše školní známky ovlivnily.

Jo a až to dočtete, jděte do lesa, jo? On to totiž má rád.. ale pššt. <3

P.S. A pokud vás zajímá, odkud jsou fotky, tak vězte, že naše město má velmi osvícenou knihovnu, která pořádá pro děti, které se naučí písmenka, slavnost pasování na čtenáře 🙂

Barbora Pecháčková Uchytilová

Díky narození syna jsem se rozpomenula na svůj původ a začala tak svou cestu zpět k přirozenosti prostřednictvím neuvěřitelných možností, které nabízí pobyt v lesní školce. Můj příběh si přečtěte zde >>

Komentáře